Dušan Štraus
Životopis
Rodina a původ
Pochází z učitelské rodiny. Vystudoval gymnázium a Pedagogickou fakultu UPJŠ v Prešově, obor slovenský jazyk a výtvarná výchova. Koncem roku 1988 odchází pracovat do Bratislavy.
Otec, PhDr. František Štraus, Csc. byl vysokoškolský učitel, profesor, literární vědec. Zpočátku byl aktivní a přesvědčený komunista. Pro politické postoje v roce 1968 byl vyloučen z komunistické strany. V následujících dvou desetiletích normalizačního režimu musel opustit místo vysokoškolského učitele, byl pronásledován, měl zákaz pracovat ve školství i publikovat. To mělo velký vliv na celou rodinu. Kvůli špatnému kádrové posudku měl Dušan omezený přístup ke vzdělání a následně také problém najít si po škole zaměstnání (měl zákaz učit v okrese bydliště).
Roku 1990 otce habilitovali na docenta a později ho jmenovali profesorem. Mohl začít opět přednášet a publikovat. Matka Irena Štrausová byla učitelkou na prvním stupni základní školy. Dušan má dva mladší bratry.
Výtvarná tvorba a umělecké hledání
Po období výtvarných studií a hledání v letech 1974-1984 se v roce 1987 vlivem postmoderní malby jeho výtvarný projev ustálil na monumentální, tvarově zjednodušené, symbolické tvorbě. V roce 1988 byl jedním z hlavních organizátorů známé československé výstavy Prešparty’88. V roce 1990 se stěhuje i se svou rodinou do Bratislavy.
Rok 1992 byl jeho přelomovým rokem. Experimentoval s nejrůznějšími performancemi. Mimo jiné uspořádal samostatnou výstavu „Očista“, v Bratislavě 1992, zorganizoval československou výstavu Prešparty 1992, kde sám vystavoval instalaci „Ukřižování“. Zúčastnil se více než 40 kolektivních výstav v galeriích a výstavních síních na Slovensku, Čechách a Německu. Byl členem několika uměleckých sdružení. V letech 1989–2015 je členem Slovenské výtvarné unie.
Život v sektě
Koncem října 1992 se stává aktivním členem sekty Sri Chinmoy Centrum. Začíná se věnovat duchovní hudbě – téměř výhradně svého guru, filmu, divadlu. K malbě už jen sporadicky.
V roce 1994 založil firmu Asteja (nákup a prodej železářského zboží), kde pracovali výhradně žáci Sri Chinmoye. Koncem roku ji převedl na obchodní firmu Madal Bal, jejímž vlastníkem je rakouská společnost žáků stejného jména. Na Slovensku se stal ředitelem a od roku 1998 i jednatelem, kde působil až do svého odchodu ze Sri Chinmoy Centra v červnu roku 2015.
I když se přestal téměř úplně věnovat výtvarné tvorbě, využil své členství v Slovenské výtvarné unii a v roce 1995 uspořádal výstavu obrazů Sri Chinmoye v prestižní bratislavské galerii Umělecká beseda (dnes Umelka). Na přelomu let 1999 a 2000 založil vlastní hudební skupinu žáků Sri Chinmoye pod názvem Japaka Orchestra, s níž nahrál 4 CD a natočil několik videoklipů. Během působení v sektě začal pravidelně běhat, mezi jiným zaběhl kolem 40 maratónů a několik ultramaratonů.
V roce 2009 se přes abstraktní malbu vrátil k výtvarnému umění, počítačové grafice a fotografování. V letech 2013-2014 absolvoval fotografickou školu a začal profesionálně fotit, čímž se živí dodnes. Také pokračoval v psaní povídek. Od roku 2010 absolvoval několik kurzů tvůrčího psaní, aby v roce 2018 po osmi letech snažení dopsal román „Se slonem na zádech“.
Aktuálně
Od roku 2015 žije a pracuje jako fotograf v Praze a je společníkem cestovní kanceláře. Je šťastně ženatý. Jeho životopisný román „So slonom na pleciach“ vyšel 19.4.2022 na Slovensku ve vydavatelství IKAR.