Křest knihy

Knihu se Slonom na pleciach jsme řádně pokřtili v neděli 8.5.2022.

Oslava vydání autobiografie byla pro pozvané hosty a v komorním prostředí ve vinném baru La Suite Praga v Praze. O to víc byla akce osobnější.

Celý program pohotově a skvěle moderovala Karolina Štraus Idris, manželka Dušana Štrause, bez které, jak sám řekl, by knihu nikdy nedopsal.

Na úvod programu zazněly tóny kytary a zpěvu v podání Honzy Minarčíka, bývalého člena skupiny Japaka Orchestra, jejíž kapelníkem v Centru Sri Chinmoye byl právě Dušan Štraus.

Honza Strmiska, bývalý žák Centra, se ujal čtení několika úryvků z knihy. Je to právě on, kdo se v knize objevil mezi hlavními postavami.

Následoval poněkud netradiční akt samotného křtu knihy v podobě výzvy – přání knize do budoucnosti – co by sudičkám, přítomným spisovatelům, kamarádům, kteří se spolu s autorem setkali na kurzu tvůrčího psaní v roce 2011 v Hrozenkově. Tam se Dušan seznámil také s Karolinou, svou manželkou a tam se začal psát příběh Viktora Pergera.

Markéta Dočekalová, lektorka kurzu tvůrčího psaní, učitelka, spisovatelka v roli první sudičky popřála knize: „Říká se, že u první knihy je nejdůležitější, aby byla a u druhé se prý hledí na to, jaká je. My se ale nemusíme bát toho jaká kniha je, věříme, že je dobrá. Za druhé si myslím, že opravdu stojí za přečtení. Je to fajn čtení ve slovenštině.

Fakt mě to bavilo, ať jsme sáhla do jakékoli části knihy.

Dušane, ať se vám kniha líbí i za dvacet let, když ji otevřete. Ať si nervěte vlasy, že jste to mohl napsat lépe. Ať máte pocit, že jste to napsal v dané chvíli, jak jste mohl.“

Šárka Denková, aktivní spisovatelka, majitelka vydavatelství pokračovala jako druhá sudička: „Já ti, Dušane přeju, aby ta knížka byla opatlaná, otrhaná, protože půjde z ruky do ruky, protože jí budou číst stovky a stovky lidí.

Aby byla vyprodaná ve všech knihkupectví, aby si ji mezi sebou lidi půjčovali, protože v těch pultech nebude…

a to je nejkrásnější co si může spisovatel přát…“

Třetí sudička byl spisovatel Otto Hurťák: „Jsem strašně rád, že Dušan po těch letech knížku dopsal… Myslím, že tahle knížka by mněla ještě dělat něco jiného než pobavit, informovat. Já osobně by jí přál, aby život, životní styl, duši mnoha lidí, kteří by jinak spadly do nějaké sekty, po přečtení knihy se tomu vyhli anebo i těch, kteří někde v sektě jsou a třeba po přečtení knihy jim pomohlo se z toho dostat…“

Vítěslav Jareš, spisovatel: „Vítej v klubu a mám radost, že to máš…“

Alexandra Hrouzková, psycholožka, odpověděla na otázku, proč vcházejí lidé do sekty: „Obvykle tomu předchází krize v osobním životě. Může to být selhání v partnerském vztahu, neshody v rodině, v zaměstnání, postrádání smyslu života. Na to poslední reagují hlavně mladí lidé v pubertě 16–17 letí. Pak přijde někdo, nějaká známá autorita, nebo duchovní komunita jako je například Sri Chinmoy Centrum, která jim odpoví na tyto a podobné otázky a přijme je mezi sebe. Oni se najednou cítí strašně fajn. Rychle zapadnou do nového kolektivu, který nahradí jejich strádání a přijmou často přísná pravidla… Ale jak lehce do takového společenství vstoupili, o to těžší se jim z ní po letech odchází. Mají především strach z běžného života, že selžou, že ho nezvládnou.

K tomu, aby odešli se sekty potřebují velkou kuráž, získat vnitřní sílu, a to není vůbec jednoduché.

O to je cennější, když to někdo dokáže.“

V atmosféře, kterou jsme na křtu sdíleli s blízkými lidmi, byl prostor i na otevřenou diskuzi. Té se zúčastnili bývalí členové Centra, kteří byli přítomni.